Hanka Mokrá

Vyrůstala jsem v kompletní rodině se dvěma sourozenci. Rodiče vůči nám byli skvělí a opravdu se snažili udělat co mohli, aby nám dětství v době komunismu zpestřili. O prázdninách jsme jezdili pravidelně na dovolenou pod stan, což bylo vždy skvělé dobrodružství a moc jsme si to užili. Když jsme nebyli pod stanem, tak jsem byli u jedné nebo druhé babičky. V době, kdy jsem chodila do první třídy, jsme se dokonce dostali na dovolenou do tehdejší Jugoslávie k Makarské riviéře - v té době naprostý luxus a možná i zázrak.

Celé dětství jsme s rodiči chodili pracovat - dva vinohrady a pole 2 ary. Tatínek nikdy nebyl troškař. Vždy bylo dost práce pro všechny. Nikdo se neptal, chce se ti? Nebo chceš jít raději za kamarády? Byla to prostě běžná součást mého života.
Velká změna nastala po revoluci. Tatínek si z restitucí vzal polnosti 90 hektarů, pronajal veřín (60 prasat, 4 prasnice, 4 býci) a začal podnikat. Celá rodina musela pomáhat. Bylo mi asi 12 let. Fyzický to bylo opravdu náročné. Toto období trvalo až do mých 20 let. Maminka v tomto čase byla často nemocná se zády. Často byla i hospitalizovaná v nemocnici, takže kromě práce na vepříně a na poli přibyla starost o domácnost - prát, žehlit, uklízet a vařit. Vůbec nevím, jak jsem při tom všem zvládla gymnázium.

Velkým zvratem byl krach podnikání. Už dlouho před tím se rodiče roky hádali. Tyto hádky byli psychicky náročné. Mnohdy jsem si přála, aby se rozvedli a nastal klid, ale nikdy k tomu nedošlo. K náročné fyzické práci se přidával stres z hádek rodičů. Uzavírala jsem se do sebe, abych to vše kolem nemusela vnímat a také jsem dost přibrala. Prostě jsem stres zajídala. Jakýmsi vysvobozením a velkou změnou byl můj nástup na vysokou školu. V 18 letech jsem se ocitla v Brně, kde jsme bydleli s bratrem na privátě. Získala jsem odstup od věčných hádek rodičů i od každodenní rutiny na vepříně. Díky klidu na privátě jsem se mohla věnovat studiu chemi a biochemie, které mne nesmírně bavilo. Všichni se divili, jak se z průměrné Hanky na gymnáziu stala téměř premiantka. Dokonce i váha šla dolů.

Protože jsme nemohli už tolik pomáhat, byl tatínek na práci stále víc sám. Maminka v té době měla potíže se zády a přidaly se deprese. Neustálé dohady pokračovaly. Tatínek se stále víc zadlužoval i díky nesnadným podmínkám v tehdejším zemědělství. Podnikání musel položit. S tím se neslo dlouhodobé splácení dluhů. Vztah mezi rodiči byl vypjatý. Unést břímě krachu a jeho dopad nebyl jednoduchý. Přesto nás všechny 3 nechali dostudovat vysokou školu.

Práce na vepříně a rodinné neschody ve mě podporovaly můj uzavřený svět. Tady jsem se cítila bezpečně. Někdy tlak vyvíjený na sebe a rodinná nepohoda ve mě vyústili v deprese, pocit marnosti a bezvýchodnosti. Moje tělo si žilo vlastním životem - mnohdy mě bolelo, aniž k tomu byl důvod. Znala jsem bolesti těla z přetížení, ale to bylo jiné. Bolest těla, když bolela duše byla, ale mnohem náročnější.

Začala jsem hledat východisko z těchto vnitřních zátěží. Bylo mi asi 18 let, když jsem se seznámila s tím, že něco existuje. Nebylo mi to cizí, jen se to, co jsem vnímala, začalo pojmenovávat. V 18 letech jsem se nechala pokřtít. K víře mě přivedla moje starší sestra. Tímto prožitkem se do mě plně zakořenila víra v něco, co mne přesahovalo. I když jsem z církve velmi rychle odešla, moje víra v to něco sílila a já to potřebovala objevovat.

Objevovala jsem vše, co mi dávalo smysl a souvislosti s tělem fyzickým. Vysoká škola a následné doktorské studium mi dali vhled do fyziologie těla a jeho fungování na fyzické úrovni. Ovšem moje touha poznávat souvislosti šla za hranice fyzického poznání.

Souběžně s postgraduálním studiem jsem začala studovat 3 leté studium Kraniosakrální biodynamiky. Nastala pro mě fascinující cesta objevování těla z pozice energií. Jak ovlivňovat tělo na fyzické úrovni z pozice jemnohmotného širokého pole vědomí. Moje vnímání, které bylo vždy velmi silné dostalo řád a jasnost a velmi se ve mně ukotvilo.

Jakmile jsem vystudovala Kraniosakrání biodynamiku, měla jsem dvě zaměstnání. Práci na Akademii věd ČR, kde jsem tehdy pracovala a druhou prací mi byla terapeutická činnost s klienty. Bylo mi 30 let.
Kvůli velmi náročným vztahům na pracovišti Akademie věd jsem odešla pracovat na vysokou školu. Po asi dvou letech jsem začala vnímat, že je čas se rozhodnout zda zůstat pracovat jako vysokoškolský pracovník a mít práci s klienty jako koníčka, nebo se plně oddám terapeutické práci. Láska k energiím a terapiím zvítězila. V roce 2010 jsem se stala podnikatelkou (OSVČ). V této době jsem poznala svého nastávajícího manžela.

Práce s klienty mě pohltila a velmi bavila. S rostoucí praxí jsem si byla velmi jistá tím, co dělám a co cítím. Narůstal ve mě však pocit, že znalosti, které mám, mi nestačí. Dokázala jsem odstranit fyzické potíže, bloky zad, uvolnit stažení a bolesti. Přesto mi nestačilo, že ke mně lidé chodí opakovaně a potíže se jim vracejí nebo se vyskytnou jiné a já měla pocit, že jsou na mně lidé závislí, jako na lékaři.

Takhle to přeci vypadat nemá. Já potřebuji vědět, co spouští potíže opakovaně. Potřebuji to umět pojmenovat a hlavně vysvětlit lidsky, jak se sebou mají klienti sami pracovat.
Moje prosba byla vyslyšena. V roce 2010 jsme se potkaly s Jaruškou Matuškovou, která tehdy pracovala metodou SRT.

Jaruška Matušková a její schopnosti pracovat na úrovni duše mě fascinovaly. Byla jsem velmi vnímavá, proto jsem věděla, že umí něco, co potřebuji. Byla schopná pojmenovávat souvislosti energií, kde se spouští a odstranit je. I když to moje racionální část nechápala, důkaz byl jasný - ulevovalo se mi pokaždé, když z mé duše sňala kus zátěže z minulosti nebo budoucnosti.
S Jaruškou jsme se setkaly, když jsem za ní přijela na terapii. Nebylo tolik co čistit, jen vysvětlovala souvislosti. Normálně, lidsky. Přesně to rezonovalo s tím, co jsem potřebovala pro své klienty i pro sebe. Během terapie mi Jaruška nabídla spolupráci a já věděla, že taková nabídka se neodmítá.

Začaly jsme spolupracovat pro vzájemnou úlevu a objevovaly jsme souvislosti života.

Společně jsme budovaly koncept vzájemné pomoci tak, aby docházelo k úlevě a nacházely jsme novou cestu pro láskyplné řešení našich životů, vztahů i hojnosti. Při objevování souvislostí energií jsme toho prošly a zvládly opravdu mnoho. Prošly jsme nemalými zkouškami.

Spolupracovaly jsme vzájemnou pomocí a stále přicházeli lidé, kteří žádali o pomoc. Chtěli se naučit pracovat s energiemi tak, jak je používáme my. Do té doby jsme neměly potřebu pojmenovávat to, co skrze nás probudilo.

Bylo tedy potřebné pojmenovat to, co chtěli znát ostatní pro svou vlastní úlevu i pro pomoc druhým.
Vznikla metoda JIH® – Jasné Informace Hned vnímáním emocí.

Metoda JIH® přinesla úlevu mnoha lidem. Vzniklo několik projektů, které jsou postupnou cestou pro ty, kteří chtějí umět zacházet se svým životem a žít lásku k sobě a ostatním.

Od roku 2021 je tváří a autorkou metody JIH Jarka Matušková. Její touha objevovat souvislosti Boha a posouvat hranice života dál dávají metodě JIH dodnes stále nový rozměr. Je obrovskou vizionářkou s darem víry a slova.

Stále spolupracujeme terapeutickou metodou JIH®, i když každá rozvíjíme své specifikace