
Tuto větu si stále víc uvědomuji.
Tento slogan mi navíc visí v mém pokoji na Bali.
Dnes to tak opravdu je. Každý den se probouzím s tím, že mám krásný život a že TEĎ je ten NEJKRÁSNĚJŠÍ ČAS. Nevím, co se dělo před minutou a nevím, co bude za vteřinu. Nevzpomenu si, co jsem dělala včera, natož v dětství nebo před rokem.
Dlouho jsem měla pocit, že je to špatně.
Musím přeci vzpomínat, abych měla o čem povídat a psát.
PŘED LETY JSEM NAOPAK BYLA KDEKOLIV JINDE, ALE ROZHODNĚ NE TADY A TEĎ :-D.
– našli byste mně někde v minulosti, nebo budoucnosti
– někde ve zpytování a analyzování myšlenek, pocitů a svých každodenních kroků.
– když už jsem nebyla nikde ve zmíněných dvou bodech, pak jsem „astrálně cestovala“ ve své fantazii a snila, CO BY KDYBY, NĚKDY, MOŽNÁ – aneb to by bylo krásný, ale to si nemůžu dovolit, to už by bylo moc. 🙂
– život je prostě krásný
– od života chci mnohonásobně víc
– život je jen o mně a o mé aktivitě
– pokud se budu babrat v minulosti, pak nikdy nebudu v přítomnosti a budoucnost se tím pádem nekoná.
– moje sny chci žít, nejen snít
– to, co dělám, miluji, proto to není ani práce, takže mi odpadá hroucení se z toho, že je život těžký.
– když se něco v mém životě nedaří a nejde, pak hledám nové možnosti a východiska z dané situace.
– a pokud něco opravdu chci, tak si za tím jdu, ASPOŇ TO TEĎ JE BARVITĚJŠÍ A KRÁSNĚJSÍ.
Tady na Bali jsme spolu s Jaruškou Matuškovou, jejím mužem a našimi nejbližšími přáteli, Irenkou Marek Brejchovou a její rodinou. Máme tady jeden společný problém: ČAS.
Jestli je pondělí nebo neděle. Dost často se stává, že nám někdo vezme tři dny, aniž bychom si toho všimli. Abychom nepropadali trudomyslnosti (jak říká Jára Cimrman), rozhodli jsme se náš čas zjednodušit.
Každý den se probudíme a máme zase DNES. 🙂
Když se někdo zeptá: „Co je dnes za den?“ Uslyší sborové „PŘECE DNES!“
Je to jako nový začátek, nové narození. Jako podaná ruka od života, pro možnost žít znovu od začátku. Jakobychom se poprvé narodili a naše kniha života byla čistá, neposkvrněná a život se nás ptal: „Co do ní napíšeš, co chceš dneš žít?“
Které není o zastavení a tupém zírání do prostoru, nebo hlubokém soustředení na přítomnost. Naopak stále víc si uvědomuji, jak ten život je o mé vlastní aktivitě, o mém vědomém laděním se uvnitř sebe na pocity a relitu tady a TEĎ, které chci.
A každé to nové dobrodružství má jinou vizáž, jiného kamaráda, jiný prožitek….
TAKŽE… Život mě prostě baví.
Miluju život